Když jsem si na začátku loňského roku 2021 dala v rámci Láskyplných tašek pár předsevzetí a cílů, netušila jsem, jestli je zvládnu splnit. Moje nízké sebevědomí bylo mými ambicemi spíše pobavené a říkalo si, že jsem blázen. Ale byla jsem odhodlaná nejen sama sobě dokázat, že to zvládnu. Že toho podnikatelského ducha v sobě zkrátka mám. :) Byla to teda jízda, ale kus cesty je za mnou a přede mnou zase nové obzory.
Do nového roku jsem se rozhodla vstoupit s novou energií a posunout celý projekt zase dál.
S knedlíkem v krku, ale odhodlaná, jsem si dala podnikatelský cíl zdvojnásobit si loňský obrat a plánovala tak, aby to mělo šanci vyjít.
Dala jsem si mimo jiné jako předsevzetí zlepšit se ve fotografování. Vyměnit dubovou desku stolu, která při úpravě fotek dělala akorát problémy, za na oko příjemnější bílé pozadí. Ještě jsem to teda zkoušela přes nějaké jiné složitosti jako měkké deky a hromadu doplňků, ale jednoduchost to nakonec vyhrála na plné čáře. Úplně mi to focení začalo dělat radost a ne jen vrásky na čele! (Pro zajímavost najdete staré fotky třeba listováním na Instagramu Láskyplných tašek)
Ukončila jsem spolupráci s jednou kamennou prodejnou v Brně, ze které jsem i přes prodeje po pár měsících vylezla, jak se u nás říká, "šul nul". Bohatší jsem ale o zajímavou zkušenost, podle které hodnotím další příležitosti na spolupráce.
Do srpna jsem také ještě v docela velkém množství šila kosmetické pytlíčky pro jinou velkoobchodní spolupráci. Bylo to časově i množstvím stresu hodně náročné období. Když jsem potřebovala stihnout termín, jela jsem i noční. Za ty měsíce jsem ale taky nabrala spoustu zkušeností, nejen v šití. Společný rok s pytlíčky mě posunul od neználka k docela jasné představě co příště ano, a co rozhodně ne.
Byly to měsíce, kdy jsem cítila, že totálně odbíhám od cíle rozchodit vlastní značku, protože jsem pomáhala růst značce jiné. Bez mé značky přímo na výrobku (a na eshopu jen pod jménem). To prosím nedělejte, jestli máte vyšší ambice než být šicí dílnou. A ty já rozhodně měla. Jen na vlastní tvorbu mi už nezbývalo moc energie.
A tak jsem se rozhodla postavit se definitivně na vlastní nohy jen se svými produkty, do konce letních prázdnin odeslala všechny slíbené pytlíčky a konečně mohla soustředit pozornost jen na vlastní eshop a značku Láskyplné tašky.
Přece jen jsem ale za ty měsíce udělala kus práce i s Láskyplnými taškami. Od února, přesněji od mých narozenin, jsem vám začala psát newsletter, měsíčník Láskyplné novinky. Vždycky se na jeho psaní moc těším, je to jako psát dobré kamarádce, co je všechno nového. Jsem u toho vždycky taková nadšená, tak snad ho aspoň s trochu podobným nadšením čtete. :)
Cílem newsletteru bylo nejen oslovit vás zpětně, ale taky čistě osobní potřeba návyku s pevným termínem a motivace zase více psát. Není to totiž jen o newsletteru, ale také o blogu, který díky tomu krmím dalšími články. A věřím, že i tady se ta aktivita promítla k lepšímu. Jak na vás působily texty v průběhu roku? :)
Loni jsem taky zrealizovala více druhů kabelek - ve světě Láskyplných tašek se objevily nové typy - Shopper kabelky Minerals i Emma, kabelka Izzy, Victoria, a také nová generace láskyplných psaníček, která je kvalitou zase o něco výš. Už se koženky tak nebojím, baví mě zkoumat její limity. :)
Nejvíc mě ale překvapil boom s kosmetickými kufříky, který proběhl během podzimu. Původně to byl produkt na zakázku a vůbec jsem nevěděla, jak na to. Ale vychytala jsem to docela rychle a nakonec jich díky velkému zájmu ušila spoustu v různých vzorech na přání. Protože nakonec vznikly dva rozměry, dostaly kluci kufříkoví jména Ernie a Bernie. :)
V červnu jsem se taky konečně dostala na první offline trhy (a zatím poslední). A uf! Zase jedna skvělá "šul nul" zkušenost. Obdivuju všechny, kdo jezdí pravidelně. Asi to pro mě není, ve světě online se cítím pevněji ve svých kramflecích. Za ty dva dny jsem si ale dosyta užila čas s kamarádkami, které své krásné produkty měly hned u vedlejších stolů a i tady to byla obohacující zkušenost.
Už jsem také pár měsíců tušila, že v malém prostoru našeho budoucího pokojíku pro hosty/pracovny/pokoje pro všechno už to opravdu nezvládnu. A tak jsem si říkala, že je čas si splnit i jeden sen z mládí, že ta velká kancelář ve vedlejší budově bude jednou moje. :)
A i když jsem si do poslední chvíle nedokázala představit, že se tam opravdu se šitím přestěhuju, na konci září jsem zatím v jedné polovině kanceláře udělala pořádek a všechno si tam v krabicích odnesla. Samozřejmě s pomocí mého muže a dcery, protože sama bych se nachodila hodně. Nevěřila jsem, kolik věcí to vlastně mám! A kde se to tam v tom pokojíčku všechno vlezlo?
Stěhování do většího se stalo asi největším krokem loňského roku. Konečně jsem totiž po letech oddělila rodinný a pracovní život (teda tu šicí část) a není to doma všude samá nit. :)
Taky jsem si konečně přiznala, že dvě ruce jsou málo. V průběhu roku jsem sem tam zapojila kamarádku nebo na drobnosti starší dceru, ke konci jsem už začala řešit pravidelnější spolupráci.
I tak jsem ale celé vánoční prázdniny do ateliéru vůbec za prací nevlezla. S intenzivním nasazením až do 22. jsem to totiž přepískla a potřebovala jsem vypnout. Úplně. Stejně jako můj šicí pedál, který to v cílové rovince vzdal a já se poslední dny před Vánoci učila šít se stop/startem (díky bohu za ten chytrý šicí stroj). Ušít takto kabelku a dva kufříky včas byla nakonec osvěžující výzva.
A tady začíná hlavní předsevzetí na letošní rok. Naučit se delegovat. A pak taky delegovat. A ještě možná delegovat. A taky lépe rozplánovat práci. :) Nerozkrájet se až do vyhoření, nestresovat se tím, že všechno stojí jen na mně, protože tak to přece nejde dlouhodobě zvládnout. Dýchat, nemyslet jen na práci, rozdělit ji mezi více lidí. To platí i doma. Ona se ta investice totiž vrátí, na psychické a fyzické pohodě nás samých i lidí okolo nás.
Stejně doběhnete mnohem dál, pokud nepřepálíte start. :)