Letošní rok ještě není u konce, ale do Silvestra nebo Nového roku už se zpětnou vazbou nevydržím.
Před rokem jsem si ani nedovedla představit, co se za ten rok všechno může změnit.
V lednu jsem ještě tápala, jestli vůbec dokážu mé šití sdílet. Tak jsem se bála. Ale sebrala jsem veškerou odvahu a přihlásila se do skvělého kurzu, který mě namotivoval a postrčil správným směrem. I když nakonec jsem se od cíle kurzu odchýlila, jsem za tu možnost vděčná a mám díky němu kolem sebe komunitu skvělých lidí.
V únoru jsem začala rozpačitě a trochu tajně tvořit vlastní web. A když jsem si měla založit FB stránku a pozvat na ni vlastní přátele... Ani za nic, nikdo to nesmí vidět! Ale jsou tam, děkuji moc za podporu.
V březnu jsem už přesně věděla, jakým směrem chci jít, a začala řešit vlastní eshop. Pak do toho přišel Covid a všechny jistoty se začaly hroutit. A s tím i moje odhodlání něco rozjíždět. Nakonec jsem to ale překonala.
V půlce dubna jsem tak konečně dořešila registraci na úřadech a plna strachů otevřela dveře eshopu dokořán. No lepší rok jsem si asi pro podnikání nemohla vybrat, ale kde je vůle, tam je cesta, a ten pomalejší start byl přece jen v tomto roce v pořádku.
Od března do května jsem zároveň učila doma dceru v první třídě. Syn ještě neměl ani rok a půl. Měla jsem pořád pocit, že něco nestíhám.
V červnu jsem pak díky funkční škole doháněla resty, které jsem chtěla mít už dávno hotové.
Červenec byl napůl dovolenkový a napůl pracovní, protože jsem se rozhodla pustit svou značku do světa a spolupracovat s brněnskou prodejnou Placestore. A tak jsem chystala první větší balík k odeslání.
I srpen byl napůl dovolenkový, ale také jsem zase viděla další kus cesty, protože mě oslovila Anet z Biorythme s nabídkou spolupráce. Když jsem tu zprávu četla, zapomněla jsem chvíli dýchat. :) To byla veliká výzva, moc jsem si něco takového přála! (Jen jsem to nečekala tak brzy.) Ale mé nízké sebevědomí mě strašilo: "To nezvládneš! Zbláznila ses!? Nic neumíš, na co si hraješ?!" Určitě tyto strachy znáte.. Naštěstí mám kolem sebe lidi, co ve mě věří, a podpořili mě v tom, že to zvládnu. Děkuji. ❤️
V září nám doma začala druhá třída. Proběhla krásná spolupráce s Lenkou z Kotviček pohody, která si mé výrobky koupila do soutěže na jejím profilu. A já s vděčností a zatajeným dechem četla komentáře pod příspěvkem o mých Láskyplných taškách. Tolik mi to pomohlo, Leni!
V říjnu jsme ještě vzorkovali a řešili vzhled a provedení kosmetických pytlíčků pro Biorythme, objednával se materiál a já začala s pevně daným termínem být zase nervózní. Protože do toho zase zavřely školy a všechno bylo zase vzhůru nohama.
Od listopadu jsem tak šila tolik, že to mimo starost o děti vydalo někdy na půl úvazku odpracovaného často do pozdních hodin. Skladové zásoby neklaply, kromě pytlíčků jsem všechny objednané produkty šila až přímo pro vás. Věděla jsem, že budu muset uzavřít vánoční objednávky do konce listopadu, ať to všechno stihnu včas a neodrovnám se. (Příští rok to vymyslím líp, slibuju.)
A v prosinci jsem došívala objednávky a do toho ještě odeslala tolik kosmetických taštiček, co to jen šlo, protože zájem byl větší než moje možnosti. (: V novém roce s nimi budu zase pokračovat. :)
Do toho proběhla krásná soutěž Milý Ježíšku, která naprosto předčila mé očekávání a určitě bych ji chtěla v dalších letech opakovat. Jak se líbila vám?
No a pak už chybělo jen splnit na poslední chvíli rodinné objednávky a dárky, které nezávisí na termínu Zásilkovny, a s vděčností a zvědavostí se budu těšit, co přinese nový rok. Bude to zase všechno jinak, ale snad už na příjemnější vlně.
Děkuji všem, co se na té letošní jízdě s Láskyplnými taškami podíleli. Moc se těším, do čeho z Láskyplných tašek se zamilujete příští rok. :)
S láskou,
Martina